Návrat ke kořenům, Tram'n'Bus a SKA: Pardáles 2026

Některá místa mají schopnost okamžitě vás vrátit v čase. Dvůr rokycanské hospůdky U Pardála je přesně takovým azylem. Když se nad kostelem začalo sklánět májové slunce, vůně grilovaných klobás se smísila s vůní piva a vzduchem začal proudit povědomý hukot bujarého hovoru starých známých. Pro každého, kdo v Rokycanech nechal kus svého mládí, to byl okamžitý návrat domů. Letošní Pardáles (Majáles U Pardála) sice nabídl nabitý line-up, ale pro mě osobně to byla intenzivní, dvoukapelová jízda napříč nostalgií a stoprocentním vizuálním drajvem.

Budulínek: Domácí kult s energií Pana Tau

Pokud jste vyrůstali v Rokycanech, kapela Budulínek je dost možná zapsaná hluboko ve vaší DNA. Zažít jejich úplné začátky, sledovat všechny ty osobní proměny v průběhu let a pak je opět vidět na pódiu – to je čistá nostalgie. A rokycanská základna nezklamala, od prvních tónů stála věrně za svými rváči (hráči).

Z hlediska focení už sice člověk jede tak trochu na automat a přesně ví, kdy přijde ten správný moment, ale Budulínek na pódiu rozhodně žádnou rutinu nepředvedl. Sice už se neskáče v pilotních kombinézách jako kdysi, ale ten drajv tam pořád je. Borisovy ikonické momenty jsou pro objektiv zkrátka sexy – ať už jde o chvíle, kdy vzduchem létají jeho dlouhé dredy, nebo když začne čarovat se svou buřinkou jako legendární Pan Tau. Když pak vymrští ruku s prostředníčkem vysoko nad hlavy fanoušků, je jasné, že tahle parta má pořád obrovskou sílu.

Vzpomínka na Bozízka: Duch, který prosvítil celý večer

Koncert měl však ještě jednu, velmi osobní a hlubokou rovinu. Na obou vystupujících kapelách totiž ulpíval stín nedávno zesnulého kamaráda a skvělého muzikanta Pavla Novotného, známého jako Bozízek. Vzpomínka na něj prosvítala celým večerem – nebyla tíživá ani smutná, zazněla jako upřímné poděkování přímo z pódia. Bozízek totiž v minulosti svým dechem – klarinetem, altkou či saxofonem – i autorským perem u mnoha textů Budulínku výrazně formoval tvář obou formací. Celým večerem prosvítala vzpomínka a oslava jeho života i tónů, které v nás zanechal. Přesně tak, jak by si to přál, radostí z hudby.

Discoballs: Vizuální magnet a ska-punková smršť

Po vřelé domácí vlně nastoupili na scénu pražští Discoballs a okamžitě proměnili dvůr v tančící kotel. Jejich žánrový mix ska a punku opřený o říznou dechovou sekci funguje naživo dokonale. I když člověk nemusí znát texty nebo názvy písniček slovo od slova, ta energie vás prostě strhne.

Pro fotografa jsou navíc Discoballs absolutní lahůdkou. Celé show dominovala neuvěřitelně charismatická zpěvačka, která se stala hlavním cílem mého objektivu častěji, než by bylo zdrávo. Její komunikace s lidmi, dynamický pohyb a čistá radost z hraní skvěle doplňovaly divokou souhru celé kapely, která přijela do Rokycan odevzdat maximum a uctít památku společného přítele.

Podtrženo, sečteno

Z časových důvodů jsem sice zbytek kapel nestihl, ale odcházel jsem hadšený. Skvělé pivo (i když jen jedno), perfektní klobásy, přátelé, se kterými se kvůli dospělému životu v Plzni už nevidíte tak často, jak byste chtěli, a k tomu skvělá muzika. Hospoda U Pardála znovu dokázala, že je tím pravým kulturním srdcem Rokycan, kde to prostě žije.

Ty nejlepší emoce, Borisovi dredy i nespoutanou energii Discoballs najdete zachycené v mé kompletní fotogalerii. Zastavte se na chvíli a nasajte tu atmosféru s námi!

• Kompletní fotogalerie: Zonerama